Máme to za sebou! Trail Sázava

Včera (24. 6.) jsme zaběhli náš opravdu první pořádný trailový závod na 15 km. I když jsme podle popisu tratě věděli, co nás čeká a nemine netušili jsme kolik nástrah a krás závod ještě skrývá. Po startovním výstřelu jsme běželi asi čtyři sta metrů po prašné cestě a následovalo první stoupaní na kopec Medník. První a zároveň nejdelší stoupání. Zpočátku se zdálo, že půjde o delší kopeček a opravdu jsem nechtěla zvednout hlavu výš, než abych viděla na tři metry před sebe. Najednou jsem chtěla mít rozhled zvedla jsem hlavu a přede mnou se objevila zeď po které jsme měli běžet přibližně 1,5 km. Hlavou mi proletělo pár sprostých slov, pár motivačních sloganů „to dáš“ „běž“ „nezastavuj“, ale opravdu to nešlo a běh se změnil na svižnou chůzi. V tomto kopci se mi podařilo předběhnout pár soupeřů nikoli soupeřek.  Po náročném nekonečném výběhu následoval těžký technický seběh po skalách a kořenech. Jak už to v trailových závodech bývá, celých 15 kilometrů se neslo v znamení „do kopce z kopce“. Když jsem si myslela, že nás už nic nemůže překvapit objevili se vysoké schody naštěstí směrem dolů. Zde jsem si jen oddechla v duchu zasmála a běžela dál. Poslední tři kilometry byli podél řeky Sázavy a opět se znenadání objevili schody nahoru a dolů. Zde se už motali turisti a malá holčička s údivným výrazem v tváří stala jako zamražená a nevěděla co má dělat, když se vyrojilo stádo běžců. Naštěstí stála dost dlouho na to, abychom kolem ní bezpečně proběhli. Posledních pět set metrů už tvořila rovina prašnou cestou, kde těšně před cílem skandovali nejen dospělí ale i děti. Nejlepší bylo dítě, které řvalo: „de-vá-de-sát-pět-ko-běž!“ Než dokončilo svůj pokřik a já jsem si uvědomila, že řve na mně, pokořila jsem cílovou rovinku. V cíli na mě už třináct minut čekala moje největší odměna – pusa od Jakuba a sladká tečka za závodem – rakvička. Závod jsme si oba užili na maximum. Jakub doběhl celkově devátý, sedmý v kategorií s časem 1:15:23 a já jsem strávila na trati 1:28:44 a doběhla jsem jako desátá žena a osmá v kategorií. Děkujme pořadatelům za nádhernou zkušenost a doporučujeme všem, aby si podobný závod vyzkoušeli. Člověk projde jistým očistcem a uvědomí si, kam až může zajít.

Co jsme dělali po závodě?

Po doběhnutí do cíle jsme doplnili tekutiny, minimálně litr vody každý. Jakub mě přivítal s pivem v ruce. Jak jinak s oznámením domů řídíš ty. Pořadatelé si pro všechny připravili domácí rakvičku s fantastickou domácí šlehačkou, které nešlo odolat. Poslali jsme tam také proteinovou tyčinku a pomalu se přesunuli převlíct. Potom jsme čekali na vyhlášení výsledků. Díky krásném počasí jsme leželi na dece vedle cíle a povzbuzovali děti v dětských závodech, či poslední závodníky z dlouhé trasy. Atmosféra byla skvělá. Doma jsme svaly zregenerovali střídavou ledovou a teplou sprchou (4 opakování) a na urychlení regenerace jsme si vzali odzkoušené BCAA a ZMA od My protein. Sluníčko nás zmohlo tak jsme jen odpočívali a šli včas spát.

 

Může vás zajímat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *